Určitě se už každý z vás cítil osamněle, každý z vás už zažil nějaké odmítnutí nebo smutek, který neuměl odbourat. Každý se několikkrát ve svém životě cítí úplně sám, opuštěný, v úplné tmě. Ale proč něco takového Bůh dopouští? Vždyť říká: ,,Budou proti vám bojovat, ale nic nezmohou, neboť já budu s vámi!" Proč nás tedy na nějakou tu chvíli "opustí"? To si bere dovolenou? To si od nás prostě chce pauzu? Někdy mi přijde až vtipná představa, že Bůh bere své kufry a opouští nás... JENŽE, JE V TOM HÁČEK!

Jde o to, že Bůh nás nikdy neopouští, to my opouštíme Jeho. Přehlédneme ho díky našim zájmům, radostem, ale často i trápením. Říkáme si, že náš život je tak skvělý, že přeci žádného milujícího Tatínka nepotřebujeme, nebo naopak si zase říkáme, že už nás ani On nezachrání od bolesti. Ale proč to děláme?

Určitě každý z vás už někdy přišel o něco/někoho, koho miloval a pořád miluje...Moje mladší tříletá sestřička za mnou dnes přišla s tím, že se ji rozbila hračka, se žalostným pláčem mě prosila, abych ji pomohla. Abych s tím něco udělala. Takovéto "chvíle ztrát" přichází v životě často a my jsme většinou úplně zoufalí. Teď si to zkuste představit, jak se Bůh cítí, když ztratí někoho z nás. Když si řekneme, že už jej nepotřebujeme. Někdo, kdo nás stvořil, kdo nás miluje tou nejdokonalejší láskou.. a my prostě řekneme, že Jej nepotřebujeme.

Je krásné, jak Pán mění každý smutek v radost, jak mění trápení a utrpení v nekonenou milost! :) Jak nám dává poznat, že naše špatnost není překážkou! Že nám vždy žehná! Dává nám to, co On považuje za dobré. Ať už jste v jakékoliv životní situaci, důvěřujte Bohu! A on to promění v MILOST!

Jednou jsem četla povídku o třech žábách.

Tři žáby spadly do konve s mlíkem. První se utopila, druhá začala panikařit a vysílením se také utopila a ta třetí začala plavat a tím jak plavala to mlíko šlapala tak dlouho, až z něj udělala máslo a vyskočila ven.

Když už se budete trápit a plakat, nebojte se a "šlapejte" dál, dokud Pán vaše utrpení nezmění v "máslo" MILOSTI! :D :))

Je to těžké... na cestě k Bohu nás čeká bod, kdy máme kolem sebe temno, ale v době této temnoty v nás Bůh koná to největší dílo! Našim cílem není cítit se dobře, ale krze potíže poznat Boha Otce! Čím více se v bolesti přiblížíme k Bohu, tím větší požehnání to bude!

 

A tak už jen jedna věta, kterou jsem i začala:

,,Budou proti tobě bojovat, ale nic proti
tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův."