Poslední dobou není na nic čas, stačí mi to, když jdu po chodbě ve škole a slýším věty jako: ,,Ne, nemůžu, promiň, domů se dnes dostanu až kolem 7 večer.." nebo ,,Promiň, nemám čas!" Lidé prostě v dnešní době nemají čas, nejhorší však je, že mnoho z nich nemá čas ani na Boha. Za celý den jsou všichni v jednom kole, pracují, ať už v kanceláři, nebo někde u strojů, děti jsou ve školách, kroužcích a když přijdou domů, sedí u počítače a hrají různé hry, nebo (v těch lepších případech :D) se učí.. Nikdo nemá čas.

Ale teď mě napadá otázka, to nikdo nemá čas ani třeba na střelnou modlitbu?...na rozhovor s Pánem?... kam ten svět jen jde? Místo toho, abychom vnímali všechno kolem sebe, všechno to, co nám i v maličkostech dává Pan, máme na uších "sluchátka dnešního světa" a na očích "brýle nedostatku času"...

Četla jsem knihu o sv. Maxmiliánu Kolbem a zůstalo mi v mysli, že když byl Maxmilián těžce nemocný, položil své hodinky k soše Panny Marie, s tím, že odevzdává svůj čas jí.

... zkusme si dát takové předsevzetí, které žačneme v tomto svatém týdnu a nazvěme ho třeba "čas pro Pána" ;)

Vždyť i on si udělal čas a poslal svého syna, aby za nás dal svůj život, vykoupil nás...  ;)