Bože, děláš si srandu? Tohle všechno? Jak můžeš dopustit něco takového. Proč dovoluješ, abych se cítila takto. Pláč. Všechno je špatně! Vždyť to nemůže být pravda. Vztek. Něco přeci jen tak skončit nemůže. V sekundě se všechno obrátilo. Pane proč jsi to dopustil? Pláč. Jak je to jen možné, cítím se tak sama. Nikdo nikde. Jen já... a mám chuť křičet: ,,Pane, proč jsi mě opustil a proč jsi to dopustil? Jsem naštvaná.." Úzkost, strach, bolest. V hlavě mi běhá tolik myšlenek a žádná není ta správná. Všechny jsou špatné. Nikde světlo, jen tma. ,,Bůh mě tu nechal tak a odešel, jak jen mohl?" Jsem sama...

Snažím se spát a nejde to, všechno chci dát ven, všechno chci dát někomu, aby se o to postaral. Ale proč Bohu? Vždyť dopustil něco, co je špatně.

Slzy. 

Otvírám bibli a nestačím se divit. ,,Už se neboj, má dcero!"(Rút 3, 11) Vážně Pane? Jak se nemám bát. Proč mi nedáš, to o co Tě žádám. Žádám... o něco zcela jiného, než mi chce dát Bůh. Má se mnou jiné plány? Ale já je nechci, chci bojovat, chci mít to, co chci. Chci. Každá minuta je jako hodina. Mám v ruce meč a bojuji. Ale s kým? Až po dlouhém čase si to uvědomuji. Je to On, ten největší bojovník. Král, Vládce a já s ním bojuji. A proč? Protože chci. ,,Markét, vzbuď se, co takhle chtít Boha? Co takhle chtít jeho pomoc."

,,Pane, mám strach. Všechno je najednou tak špatně. Cítím se sama, jako mezi lvy." Pláč. Slzy se mění v modlitbu a já pláču stále víc. 

A pak to přišlo. Naděje, světlo, láska, něha. Všechno Jeho. On celý. A já v něm. A pokoj v mém srdci. Můj pláč se proměnil v tanec.

Někdy míváme pocit, že Bůh je proti nám a ne s námi, že dopouští věci, které jsou špatné. Ale ve skutečnosti nechápeme to, že nás jen připravuje na něco lepšího. Na něco, co On sám vybral a ví, že je to to pravé ořechové ;). Tak se nebojte ořechů a nechte to na Něm. 

  -Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad, můj Bůh, na něhož spoléhám!“ (Žalm 91:2)Slzy