Jsem Bohu nesmírně vděčná, opět proměnil boj v milost!

Včera jsem už byla dost vyčerpaná, byla jsem asi pět dnů v kuse v jednom kole a doma jsem byla minimálně. I když jsem byla vážně unavená, prožívala jsem v posledních dnech plno radostí, pociťovala skutečnou Pánovu lásku, viděla ve všech kolem sebe Jeho! :) 

Ale včera došlo ke zlomu. Jak říkala moje prababička, když je hodně dobrého, musíš očekávat, že příjde i něco zlé...

Začalo to mší svatou. Protože bydlím pár kilometrů od fulneckého kostela a šla jsem pěšky, svou cestu jsem šla s růžencem v ruce a modlitbou na srdci, děkovala jsem Pánu za vše, co mi v uplynulých dnech dal. Ať už to bylo to, že jsem se s Jeho pomocí dostala na školu a nebo když jsem ve středeční večer viděla kolem sebe plno úžasných Božích dětí, které Ho hledají. 

Když jsem vešla do kostela, sedla jsem si do lavice, v tu chvíli všechno odešlo, jako bych byla prázdná, bez ničeho, necítila jsem nic, jen bolest, která mě zevnitř postupně užírala....

Po mši jsme měli spolčo a protože bylo teplo a chtěli jsme se ještě ohřát, šli jsme na farní zahradu, kde jsme zahráli pár her. A tam se to ještě zhoršilo, řekla jsem ďáblu, ať jde pryč a on mi na to odpověděl:,, Proč bys měla milovat i nenáviděné, když můžeš nenávidět milované?!" A to už jsem opravdu nemohla, obklopila mě tma a hluboká nenávist, jakou jsem ještě asi nikdy necítila. Nenávist ke všemu a všem co miluji. Nejhorší však bylo, že jsem cítila nenávist k Bohu...

Řekla jsem si, že takhle to nepůjde, že jsem přece křesťanka, že jsem Boží dítě a že se jen tak nesmím vzdát! Jenže jak můžu vyhrát sama? Cítila jsem se jako osamocená ovečka mezi smečkou zuřivých vlků. Začala jsem Bohu říkat, proč tu není, když ho potřebuji!...Kam jen šel?

A v tom přišla jedna z nejbližších osob, vzala mě za ruku do jednoho z pokojů na faře a začala se modlit, ale nic nepomáhalo, připadalo mi to, jako by Bůh neslyšel. Jako by odešel daleko a neměl v úmyslu se vrátit. Asi po hodině se to prolomilo, světlo ze všech nejjasnější prolomilo tmu, a já cítila, jak vedle mě Pán sedí. Jak mě drží za ruku... V hlavě mi najednou jako na běžícím páse šlo plno citátů z Bible, myslím, že bylo několik takových, které jsem ani neznala a neslyšela. 

Pak jsem se konečně vzchopila a řekla: Když Tys za MĚ šel na kříž, když jsi za MĚ byl bičován, když jsi nesl tu největší tíhu, když jsi Ty za MNE prolil svou svatou krev, když po Tobě plivali a zesměšňovali Tě, ale Tys šel dál... JÁ PŮJDU TAKY! A budu bojovat, do poslední kapky krve!!! Miluji Tě, Pane!