Včera jsem rozdělávala žaluzie a napadlo mě takové přirovnání...

Jelikož svítilo slunce, tak jsem je jen rozdělala a všimla si, jak na mě dopadá slunce jen  trochu, jak svítí jen na pár míst a já jej vidím jen z části, v tu chvíli jsem přišla na to, že je to jako s hříchem, Bůh je jako to slunce, svítící na nás, ale když hřešíme, vzdaluje se, nevidíme jej celého a cítíme, jako by “dopadal jen na pár míst“. Nevidíme jej cele, kvůli tmavým a chladným místům hříchu…

Když jsem pak žaluzie vytáhla, slunce svítilo na mě celou. A to je jako očištění od hříchu, díky svátosti smíření.  Bůh sám nemůže “vytáhnout žaluzie našeho hříchu“ musíme to chtít sami! On na nás jen čeká, až jej budeme zase moci vidět v celém světle. A to je teprve PECKA! :) :D

Hodně lidí si říká, že je trapné chodit na zpověď každý týden, vždyť co si o mě řeknou ostatní? Budou si myslet, jaký hříšník nejsem. Ale musíte být odhodlaní, všichni jsme hříšníci, ale přesto nás Pán miluje. I skrze tuto svátost můžete našeho nebeského Tatínka vidět cele!!

PS. Nezapomeňte, jste milovaní, i když kvůli hříchu padáte na kolena.

Mějte se krásně a požehnaně, Boží děti!